alba uživatele andelovo
| O:-) |
334 alb,
22254 zobrazení
Jen tak chodím po kraji a cvakám ... líbí se mi krajina zelená i jinak barevná, zvlněná a se sopkama; líbí se mi architektura dobře začleněná nebo zarostlá do okolí; líbí se mi, když to někde vypadá jako před lety, a beru i 70. léta. Pro focení potřebuju sluníčko, modrou oblohu a mráčky. Pokud fotím lidi, nedávám je na sklo, ale do zaheslovaných alb. Ale není to žádná sláva, lidi se pořád vrtěj a nedá se z nich udělat pořádná kompozice 
seřazeno podle data vytvoření
| oblíbená alba
| 7× oblíbenec -
25 fotek, leden 2005 až květen 2012, 7 zobrazení, 5 komentářů
|
architektura, dokumenty, krajina, města
Jak šel čas po bastionu XXXI - u Karlova. Strážní domek a jeho postupná destrukce, prorážení díry v hradbách, výstavba nové restaurace ... -
A bylo jaro, a všechno, všecičko kvetlo (Jan Karafiát, Broučci). Jak to kvete, tak to musím zaznamenat, asi jsem po té zimě nějaký natěšený. Broučci tam jsou taky, a taky nějaká zvěř. -
Slunce mi uteklo za mračna přibližující se fronty (v noci bude veselo), ale zase začalo kouzlit a malovat po obloze. A já jsem popocházel po Ztracence a po bastionu a po každých dvou krocích zastavoval a dělal další fotky - s Apolinářem, s Petřínskou rozhlednou, se stromama... A teď si z nich neumím vybrat -
Stráně, chalupy, kvetoucí stromy, proměnlivá obloha, daleké výhledy do kraje, sem tam ovečka - takové to bylo o prodlouženém víkendu v Křížlicích. -
Výšlap po Krkonoších: na Janovu horu, odtud k hospodě Na rovince (tam vždy! Kvalita), a Bucharovou cestou přes Šeřín (kamenná rozhledna) a Černou skálu, pak mimo značené cesty kolem Velkého Jeřábníku, ba i přes něj zase do údolí. Zezačátku zamračeno a chvílemi to vypadalo hrozivě, pak se vyjasňovalo a stálo to za to. -
Z Františkova po červené do sedla pod Dvoračkami, potom vrcholové stoupání k jasně vymezenému cíli (držkovka ve Štumpovce), dál po mírně klesající vrstevnici na Ručičky (zde kafíčko), a sešupem po modré k Huťskému potoku a Huťským vodopádům. Pod nimi jsme to trochu šmejkli doleva do lesa a vynořili jsme se zpátky ve Františkově. -
Zřícenina hradu ve vojenském újezdu Brdy. Hradby, věž a okolo neprostupné pole z balvanů -
Křížem krážem prostorem ... tedy samozřejmě tou zpřístupněnou částí -
Když už jsem tam jel, musel jsem oběhnout město s foťákem. Našel jsem zámek a zámecký park, zámecké náměstí se dvěma kostely (jeden je pravoslavný) a Beuronskou kaplí, lázně a různé lázeňské domy a hotely, centrum se dvěma náměstími (Benešovo a Svobody) a nakonec i cihlový novogotický kostel (patří husitům, předtím německým evangelíkům). Úplně mi nevyšlo světlo a taky jsem měl všude velké kusy dlažby a stínů, ale poradil jsem si -
Jak se stavělo na Vinohradech od 20. let minulého století: domy architektů Gočára, Dryáka, Kavalíra, vznosné budovy v dolní části Vinohradské i brutalistní architektura 70. a 80.let. A dvě stavby pánů architektů z ADNS z 90. let, díky za ně. Bohatě popsáno. -
Konečně nějaká výhoda pro majitele Opencard: tenhle výlet je úplně zadarmo. Stačí na Výtoni počkat na přívoz, popojet přes řeku pak už jen brouzdat po ostrově zvaném Císařská louka s mnohými výhledy na Vyšehrad a do Podolí. A když zjistíte, že tam jsou všechny hospody zavřené, můžete zase pomocí přívozu popojet na ten správný břeh. -
Ví to málo kdo, ale já to vím: Vinohrady, než padly do područí hlavního města, měly dokonce i vlastní nádraží. Sice nic moc, v zatáčce za tunelem, ale vlaky tam stavěly. Dodnes se uchovala nádražní budova, nástupiště už moc patrné není. Coural jsem pak ještě po kolejích okolo a taky vyfotil nejstarší vinohradskou budovu, kapličku pod Nuselskými schody, a další památku zapsanou v ÚSKP, roubenku na druhé straně. -
Vyšehrad, Podolí, Nové Město (a možná pár dalších slohů, mám v tom binec) -
Šel jsem z Výtoně po nábřeží proti proudu až za Bránickou skálu, na tu jsem vylezl nahoru a fotil výhledy, pak sešel do Jeremenkovy a zase nahoru na Kvčí Hory, z nich do Podolí ke kostelíku a zase domů. Cestou se vyjasnilo, a i když hodně foukalo, stálo to za to. -
Náladovka z mého oblíbeného místa. -
Předjarní cesta z Hostomic přes Kuchyňku a po hřebeni na Komorsko, kolem vrchu Písek na Velkou Babu a přes Zátor zpátky. Cestou díky bloudění objevena nějaká zřícenina, potom elfí les a nakonec plastová židle na pasece. -
Malá ves poblíž Koněpruských jeskyň, proslulá rozhraním siluru a devonu (je tam, viděl jsem ho!). Prima náves s rybníkem a rodným domem nějakého dělnického spisovatele, obecní úřad a smíšené zboží. Hospoda zavřená :-( -
Takový ty fialový a růžový ... pak netřesky, ty poznám, nějakej stepní keř, lišejníky, koně a kočkovité šelmy. Myslím, že si každý vybere. -
Slavíky - Koukolova hora (kaplička) - Havlíčkův Mlýn - Axamitova brána - Lom Čertovy schody - vyhlídka nad Koněpruskými jeskyněmi - Klank u Suchomast - Tmaň. První jarní počasí, 20°, jen trochu zamženo nad obzorem. -
Poslední české město na Labi - ja ja, Tetschen. Kolikrát jsem tu byl a přitom nikdy žádné focení. Takže náměstí, zámek, Pastýřka, Dlouhá cesta, rybník a domy kolem něj, pivovar a nábřeží s ocelovým mostem.
